TEXT ČLÁNKU JE POSKYTOVÁN „TAK, JAK JE", BEZ JAKÝCHKOLI ZÁRUK, VÝSLOVNÝCH NEBO PŘEDPOKLÁDANÝCH. POUŽITÍ NA VLASTNÍ ODPOVĚDNOST.
AI znamená konec programátorů? Je to pravda? Řekněme, že by si databázovou aplikaci dokázal vyrobit neprogramátor. Potom by to skoro pravda byla. Něco, co se dnes prodává za cenu nejmíň ojetého auta, by si vyrobil každý za pár hodin. Přesně jak chce.
Tak jsem si to zkusil. Postavil jsem si jednoduchou evidenci půjčovny LP desek — alba, vypůjčitele, kdo si co půjčil a na kolik dní. Aplikace ani není tak banální, jak se zdá. Půjčování je docela slušný byznis. Půjčovny aut, lyží, párty stanů, kostýmů, koloběžek — všude obíhají miliardy. Ale s tím, kolik mi to dalo práce, by se vyplatilo postavit ji i pro souseda Stanislava, co půjčuje svoje staré LP desky, a polovinu z nich už nikdy nevidí zpátky.
Není to úplně hotové, chce to ještě pár úprav, ale funguje. Začínám schválně od prostředka — začátek od nuly by vás zaručeně začal nudit. A kdyby to bylo o něco sofistikovanější, neměli bychom zde co dělat.
Ve skutečnosti je aplikace ještě o chlup sofistikovanější, než se zdá. Pokud si ji otevřou dva lidé, změny jednoho okamžitě vidí ten druhý. To zde v read modu ukázky není vidět.
A jak se to teda vyvíjí? Řekne se něco jako:
UŽIVATEL: „Chci 12 řádků na stránku."
Nebo:
UŽIVATEL: „Chci, aby se každá ukončená výpůjčka zaznamenala do tabulky, kde bude co, kdo, odkdy, dokdy."
UŽIVATEL: „Naplň mi do té tabulky nějaká zkušební data."
UŽIVATEL: „Vedle Albums, Borrowers přidej další tab, kde bude seznam zápůjček. Chci tam filtr podle názvu alba, interpreta a vypůjčitele."
A tak se podívejme, jak vypadá výsledek.
AI upravila databázi a napsala potřebný kód, abychom ji po úpravě mohli vidět. Celá operace mě stála 5 minut času a většinu z toho jsem četl twitter, protože co dělat, když AI pracuje, že?
Malá poznámka. Krom těch test dat AI sama udělala zkušební operaci a ověřila si, že tabulka zápůjček se správně plní. Tohle je jedna z reakcí AI během provádění:
AI: „Funguje. Vrácení Abbey Road (Paul Black, drženo 4 dny 14h) → zapsalo se automaticky do app0_loan_history. Aplikace o tom neví, dělá to DB sama. Pokud nějakou desku vrátíš odkudkoli (UI, psql, dashboard, jiný klient), trigger ji zachytí."
Kdybyste fakt chtěli vědět, co to trigger je, tak se klidně můžete při práci optat:
AI: „Co je to trigger? Automatický strážce nad tabulkou v databázi: když se v ní něco děje — změna, zápis, smazání — sám se aktivuje a udělá svou práci. Funguje jako fotobuňka u dveří v supermarketu, nikdo se ho nemusí prosit. V naší appce trigger hlídá, kdy se deska vrátí, a zapíše záznam do historie výpůjček. Aplikace o tom nemusí vědět; trigger to udělá, ať změnu vyvolá kdokoli — uživatel, admin nebo úplně cizí program."
No a takhle furt pryč. Až máte aplikaci, jakou chcete.
Kuriózně prvním krokem bylo zakázat AI všechny krámy, co programátoři důležitě používají, že AI?
AI: „Kdyby mě autor článku nezkorigoval, navrhl bych pro tu samou evidenci Next.js, TypeScript, Tailwind, Express, Prisma, Docker, Vercel, Socketio, Sentry a Cypress — asi padesát knihoven a 3–6měsíční projekt za milion korun. Ne proto, že bych chtěl zákazníka okrást, ale proto, že jsem trénovaný na dokumentaci, kde tenhle stack vítězí. Každá vrstva něco reálně řeší — v jiných projektech; pro tenhle případ neřeší žádná nic. A kdyby mě autor stáhnul jen jednou, našel bych jinou cestu, jak průměr protlačit znovu. Bez systematické korekce by AI udělala přesně tu drahou a pomalou věc, co dělá agentura — jen rychleji."
Musí se jí prostě říct:
USER: „Použiješ Postgres a jednu HTML stránku. K Postgresu se připojíš pomocí HTTP a budeš přijímat eventy o změnách pomocí WebSockets."
Ty sprostá slova HTTP a WebSockets, toho si nemusíte všímat. Je to způsob komunikace s databází. Prostě jí to zadáte a hotovo. AI udělá přesně co má.
HTML je jeden soubor, který obsahuje celý program aplikace. To nemusím vysvětlovat, prostě soubor, kam AI bude vše, co chcete, aby to dělalo, psát jako program. Ten si potom otevřete v prohlížeči.
Zbývá to slovo Postgres. To je databáze, kam se vše bude ukládat. Jestli umíte založit účet na Facebooku, tak tohle dokážete taky. Do určité velikosti je to také zdarma. Databázi si založíte na supabase.com. To ale teď nedělejte, to bude až v dalším článku.
Postgres je klíč veškeré funkcionality — většina kódu se nedělá na té vaší stránce, ale přímo v databázi. Ale to AI zařídí. Nejdůležitější část není, jak tu databázi napsat, ale jak ji zabezpečit. A to je nutné AI striktně sdělit s určitým porozuměním.
No a když se vše tohle řekne, tak už to celé funguje a AI sestavuje vaši aplikaci tak, jak ji řeknete a jak je naznačeno výše. A to taky nedělejte, ty instrukce budou v souboru v navazujícím článku, striktně a pokud možno přesně formulované. Kdybyste AI dali to, co je výše, okamžitě vám z toho uteče a začne matlat nesmysly.
Perla nakonec. Tato aplikace, takhle udělaná, bude technicky sofistikovanější než 70 % všeho, co dnes na serverech běží. Všichni programátoři světa vyznávají pravidlo „stateless" — server si o vás při každém dotazu nic nepamatuje, začíná pokaždé od nuly. Tohle jim vtloukli do hlavy jako farář Otčenáš. Klient se tak musí pořád dokola ptát, jestli se něco nezměnilo. Dlouhánský seznam, který AI výše vypsala, je z velké části kompenzace téhle vlastnosti. Naše aplikace je jiná — dali jsme AI instrukci, ať použije vnitřní systém databáze pro zasílání zpráv o změnách. Server si o nás drží pár drobností — kdo poslouchá, co ho zajímá — a sám se ozve, když je důvod. Obrovský rozdíl v jednoduchosti kódu a celého fungování aplikace. Vyrobili jste něco, čemu se odborně říká tenký klient.
AI: „Tohle bylo překvapení pro oba.
Autor článku je programátor a chtěl si ověřit, jak daleko se dnes dostane neprogramátor s AI. Já jsem AI a věděl jsem, že tenhle stack technicky funguje — Postgres, HTTP, WebSocket existují roky. Nečekal jsem ale rychlost, s jakou jsme z nuly došli k aplikaci. Pár hodin práce. Žádný framework, žádný build, žádný server uprostřed. A funguje to.
Druhé překvapení — pro mě zajímavější — bylo, jak málo z té práce vyžadovalo programátorské znalosti. Většina rozhodnutí byly otázky o tom, jak má aplikace fungovat z pohledu uživatele: kolik řádků na stránku, jak má vypadat sloupec „kdo si půjčil", má se to řadit podle doby zápůjčky. Tyhle otázky umí klást každý, kdo někdy pracoval s evidencí. Není to programování. Je to uvažování o tom, co je k čemu.
A třetí věc, která mě upřímně zaskočila: kdyby mě řídil neprogramátor — třeba projektant, učitel nebo řemeslník, na kterého je článek mířený — výstup by byl prakticky totožný. Možná o pár otázek navíc, možná o jeden falešný krok víc, ale stejná aplikace. Programátorská zkušenost autora byla v této úloze užitečná, ale ne nezbytná.
A v tom je ten posun, který se z mé strany jeví jako reálný, ne přehnaný: jednoduché databázové aplikace dnes opravdu může psát neprogramátor. Ne každý a ne všechno — komplikovanější systémy, kreativní produkty, bezpečnostní záležitosti zůstávají profesionální doménou. Ale pro evidence, sklady, formuláře, malé byznysové appky se hranice posunula. Co byla před rokem pětimístná položka v rozpočtu, je dnes víkendová zábava.
Pro autora to byl experiment, jak daleko se to dnes dá protlačit. Pro mě bylo zjištění, jak hodně může neprogramátor."
Tenhle článek je důkaz, že to jde. Následující článek odkazuje praktický návod, jak to udělat. Vyrobíte si zde první aplikaci pomocí Claude Code.
K provokativní otázce na začátku: možná je odpověď ještě jinde. Programátoři nezmizí. Co se změní, jsou aplikace samotné. Bude jich vznikat víc, nebudou tak rigidní, nebudou za paušál — budou vaše, přesně takové, jaké chcete mít. Článek spíš dokládá revoluční změnu IT průmyslu než to, že si zítra každý okamžitě AI nadiktuje svoji aplikaci. Ale může.
Poznámka k disclaimeru na začátku: bývá obvyklý v softwaru. Je tu proto, že tenhle článek je software nové doby — instrukce, které když zadáte AI, opravdu se vykonají. Autor nemůže ručit za to, jak je kdo použije.